O zapomenuté aktovce
15. 10. 2008
Martina Galbová - MU3
O zapomenuté aktovce
Minipohádka
Byla jednou jedna holčička a ta se jmenovala Andulka. Andulka velice ráda chodila do školy, byla totiž v první třídě, a tak ji to tam moc bavilo.
Jednoho rána se jako každý jiný den vydala cestou malým lesíkem do školy. Její školní den utíkal velice rychle, až zazvonilo na konec vyučování a děti se rozběhly domů. I Andulka, jenže v tom spěchu úplně zapomněla na svoji aktovku, která zůstala ve třídě. Začalo se stmívat a osamělá aktovka se začala strašně bát, cupitala po třídě sem a tam a tam a sem, když v tom na ni zavolal nějaký hlas:“Hej, aktovko, co tu ještě děláš?“ Aktovka se strašně lekla, ale po chvíli zjistila, že na ni volala jen stará tabule. Slušně proto odpověděla:“Když mě tu Andulka zapomněla a já se bojím.“ Tabule jí řekla, že nemusí mít strach a zavolala ostatní kamarády. Domluvili se, že si zahrají na honěnou. Za chvíli po třídě pobíhalo kružítko, které zrovna mělo babu a nahánělo starou učebnici češtiny. Ta se schovala pod židličku, a tak nakonec kružítko dalo babu modré pastelce.Hráli si tak dlouho, že ani nezpozorovali, že se rozednívá. Když zrovna měla babu Andulčina aktovka, otevřely se dveře a děti vběhly do třídy. Věci v tu ránu, zůstaly na místech, ani se nepohly. Dětem to bylo sice divné, ale moc to neřešily. Největší radost měla však naše Andulka, protože našla svoji aktovku.
Komentáře
Přehled komentářů
Velká škoda, že časopis nebyl už vloni či dokonce předloni, autorka píše vynikajícím způsobem. Avšak ten, kdo provádí korekturu textů této nadějné autorky, by mohl zvládnout vychytat všechny chybičky.
Škoda předchozích let
(tar, 15. 10. 2008 18:26)